Úvod

Král Václav


Historie


Historie. Slovo, ze kterého jako by zavanul staletý prach, pavučiny, plíseň a zatuchlina. Vyvolává představu tlustých spisů plných letopočtů, jmen a světodějných událostí. Jako by se dějiny odehrávaly jen proto, aby se o nich mohlo psát a přednášet na školách, aby měli učení pánové historici nad čím bádat. Jako by nebyly ničím, co by mohlo moderního člověka zajímat, neřkuli ho něčím obohatit. Příliš snadno zapomínáme, že dějinné události se neodehrávaly na stránkách memoárů, ale ve skutečném světě zaplněném skutečnými lidmi. A nebyli to jen panovníci, vojevůdci a objevitelé. Obyčejného člověka klasická historie obvykle zahrnuje pod neurčitý pojem „lid“, které působí dojmem bezbarvé, beztvaré masy. Ale ti lidé kdysi opravdu žili, prožívali své radosti i strasti, touhy i zklamání. A život každého z nich byl sám o sobě příběhem. Historické prameny nám až na výjimky nezachovaly jejich jména. Mohlo by se zdát, že je dávno pohltila propast času. A přece dokážeme ze střípků informací, ze zmínek v literárních dílech, v kronikách a listinách, z obrazů a soch, z archeologických nálezů skládat mozaiku, která nám jejich dobu znovu přiblíží. A přestože dosud mnoho střípků chybí a mnohá místa jsou prázdná, obraz, který máme už teď před sebou, je fascinující. Vykresluje nám život společnosti, která v žádném případě nebyla „primitivní“ či „nevyzrálá“. Naopak – ač je nám vzdálená, můžeme jen žasnout nad tím, co všechno její členové dokázali. Může se zdát, že není důvodu, proč se tímto dávno zaniklým světem zabývat. Naše kultura je přece o tolik rozvinutější, tak nesrovnatelně dokonalejší! Je tomu skutečně tak? Možná. Když ale nic jiného, ti dávno mrtví lidé byli naši předkové – a to nejen v doslovném významu. Nezanechali nám jen své geny, ale i výsledky těžké práce mnoha generací. Za vše, co dnes máme, vděčíme jim. Vždyť i naše dnešní civilizace vyrostla z kořenů jejich práce, je vystavěna na základech jejich znalostí, dovedností a zkušeností. Historická společnost Arx Bona chce našim předkům vzdát hold alespoň tím, že se snaží dozvědět se co nejvíce o tom, jak žili, přiblížit se jim tím, že vyzkouší co možná nejvíc z jejich každodenního života. Co jedli, co nosili na sobě, co a jak vyráběli, jak pracovali, čím se bavili ve volném čase? Věříme, že odpovědi na tyto otázky nám umožní pochopit mnoho věcí, které nejsou zbytečné ani dnes. I kdyby nás měly jen naučit úctě k výtvorům přírody a práce lidských rukou. Tomu, že nic, co nás obklopuje, tu není samo od sebe, že vše má svůj původ, svůj příběh a svou cenu, často nelehce vykoupenou.